Zahájení, které budeme nyní probírat, se liší od předchozího pouze nasměrováním černé závory. Tentokrát není obrácená na černou hvězdu 1, ale k soupeřově bílé hvězdě. V tomto zahájení je rané centrum zájmu přeneseno z pravé strany na stranu dolní. Z pozice černého toto zahájení na přelomu 80. a 90. let zpopularizoval tehdy “neporazitelný” Kobayashi Koichi.
V této partii z roku 1994 změřili svoje síly zázračný Lee Chang-ho z Korei a v pohodě hrající legendární “killer” Kato Masao z Japonska. Vítěz postupoval do čtvrtfinále Fujitsu Cupu a i když jasně lepší mezinárodní výsledky měl v době zápasu devatenáctiletý Lee, tento zápas vyhrál zkušený Kato.
Prvních pět tahů je daných. Černý obsazuje hvězdu a formuje od ní odvrácenou závoru. Bílý svými tahy 2 a 4 opět tvrdošíjně obsazuje obě rohové hvězdy na levé straně, aby dokázal jak jsou universální ve všech fuseki. Tah 6 jako rozšíření do okolí středové hvězdy na dolní straně je hraný jako zákon.
Kameny 2 a 6 by potřebovaly do ideální pozice doplnit třetí kámen na 7 nebo A. Právě proto spěchá černý na zranitelný bod této dvoukamenné formace, tedy na 7. Sevření na 8 vychází z vysoké pozice bílých kamenů 4 a 6 a snaží se je maximálně využít při své vlivové strategii. Kdyby bílý kámen 6 ležel pod středovou hvězdou, je to většinou důvod nesvírat tahem 8, ale odskočit na 3 v diagramu 1. Černý vymění A za B, pak hraje na 4 nebo rovnou položí na 4.
Černý skáče do rohu, bílý staví zeď proti kamenu 6. Pro tah 13 existuje jiná varianta joseki a ta je ukázána v diagramu 2, kde černý kouká po druhé lince do bílého území, ale skončil v gote a bílý obsazuje veliký bod 4.
V joseki do tahu 14 získává černý tempo a snaží se jej využít při omezení rozpínavosti vlivu bílého hrou na 15. Lze zvolit také jiné přiblížení ke sféře vlivu bílého, a to na 1 v diagramu 3, kde si obě strany vybraly poklidná šíření.
Bílý také může sevřít na 2 v diagramu 4. Pokračování po dvojitém sevření je zachyceno do tahu 14.
Obrana bílého moya tahem na B místo obsazení velkého bodu 16 na horní straně by byla velká ztráta ve smyslu zpomalení rozvoje a rozšiřování potenciálu, což je ve fuseki důležité. Koňským skokem na 17 zvětšuje černý vlastní moyo a omezuje bílého v rozšíření jeho moya. Oblast okolo tahu 17 je tedy klíčovým místem rozšíření vlivu pro obě strany. Předpokladem pro zahrání tahu 17 místo jednobodového skoku na C jsou fungující schody, které by vznikly po prostřižení koňského skoku bílým na D.
Tahem 18 dotváří bílý základní obrysy ideálního moya. Kdyby byl zahrán na 19, černý by neodpověděl na A, ale vrhnul by se do bílého moya na B. Jednalo by se o podobnou situaci jako při tahu 7. Na tahy 18 a 19 můžeme pohlížet jako na miai (dva rovnocenné tahy) a to samé platí i o tazích 19 a 20. Kdyby byl 19 na C, pak bílý tahem na 19 ještě více rozšíří své moyo, s pokračováním např. černý A a bílý D. Na druhou stranu by tah 19 zahraný na C dobře pracoval s tahem 17. Pro tah 20 je zahrané wariuchi (klínový tah) rozumnější než přiblížení k pravému hornímu rohu na E. Důvodem je, že již stabilizovaný roh umožní černému sevřít na 20. Tah 21 je zároveň rozšíření z rohu a útok na kámen 20.
Po 21 nehraje bílý na 1 v diagramu 5, protože jeho pozice je stísněná a černý na jeho kameny může zaútočit tahem A. Bílý pak přichází o možnost snadnější invaze na B nebo redukce na C.
Černého 22 je tedy skok do centra a sleduje jím strategii nejprve “vidět do středu”, a potom se rozšířit nebo provést invazi. Bílý 24 je méně obvyklý zkouškový tah na vysoké úrovni a bílému se s jeho pomocí podaří buď proniknout do rohu jako v diagramu 6 nebo oddělit v sekvenci do 32 černý kámen 23. Pro tah 27 si černý vybral zajištění území v rohu, ale tah 1 v diagramu 6 znesnadňuje udělání sabaki ( lehký tvar kamenů zajišťující život) bílému. Po výměně 2 za 3 není ponechání možnosti života v rohu přes ko tahem na A nijak podstatný problém, a proto hra v diagramu 6 je doporučeníhodná.
Tah 28 je tesuji, díky němuž se bílý stabilizuje a zničí část černého území. Kdyby byl 31 na 1 v diagramu 7, odpoví bílý na 2 a po černém 3 a bílém 4 zbude střih na A a koncovka na B, čemuž černý předešel právě zajetím na druhé lince tahem 31.
Tato partie je rovněž z roku 1994 a černé kameny v ní vedl již zmiňovaný Kobayashi Koichi (Meijin) proti známému borci starší generace Rin Kai-ho. Je to jedna z partií završující velkou éru Kobayashiho. Ten prohrou v této partii přišel o svůj předposlední titul Gosei, který měl v držení 6 let. To podtrhlo jeho výpadek formy v roce 1994, kdy přišel ještě o titul Kisei a prohrál jako vyzývatel v zápase o titul Judan. Na podzim 1994 zmobilizoval síly a obhájil významný titul Meijin opět proti Rin Kaiho.
Že se jedná o oblíbené Kobayashiho zahájení dokazuje skutečnost, že spotřebovaný čas černého na jeho 15 prvních tahů nepřekročil 5 minut, což je v zápase o titul nevídané tempo.
Do tahu 6 je zahájení shodné s předchozí partií. Tahem 7 obsazuje černý střed levé strany, čímž předchází sevření v případě, že by zahrál tah 7 na 14. Tahem 8 napadá bílý černého zblízka a ten odskakuje trojbodově na 9. Alternativní hru za obě strany ukazuje diagram 1.
Jednobodový skok na 10 je v moderním go již téměř raritou. Ve většině her jej nahradil koňský skok na A. Bílý také může uvažovat o invazi na 1 v diagramu 2, kde tahem 7 buduje bílý moyo a zároveň připravuje útěk na A. Po tahu 10 má černý slabinu na B, ale jeho dva kameny jsou lehké a je spousta možností, jak se s invazí černého vypořádat i bez pokrytí na 25, např. jako v diagramu 3, kde po tahu by měl černý uvažovat o dokončení tvaru na A.
Skok na san-san již jedenáctým tahem je dosti časný, ale za dané pozice proti němu nelze nic namítat. Ke vhodným podmínkám pro skok na san-san v této partii patří:
Bílý tahem 12 blokuje ze širší strany. Tah 14 je správný a běžně vypadající tah 1 v diagramu 4 dává mnohem horší výsledek než skutečná hra. Tahem 14 se bílý snaží o vyvrácení bodu 4) a částečně o snížení bílého zisku v tempu. V jiném druhu pozice (nesmí být důležitá levá strana) je možné díky tahu 14 zbavit černého tempa a to nezahráním tahu 18. V naší partii po bloknutí na 18, vymění černý 19 za 20, čímž rozstřihává bílé skupiny, pak zajistí roh v tempu ohnutím na 21 a spojením na 23. Spojovat se po bílém 24 na 26 je příliš malé. Pokrytím na 25 naplňuje černý uvedené body 1) a 3). Bílý zajetím na 28 bere prémii k tahu 14. Černého 29 je správný tvar, který by neměl být zaměněn za C.
Výměna 30 za 31 předchází výhodné výměně černého A za B. Černému je ale stále ponechána možnost invaze na B. 32 je přiblížení k černé hvězdě v rohu. Pro tah 33 zvažuje černý dvě možnosti: jednobodový skok na 35 a sevření na 33. Volí sevření 33, protože jsou pro něj příznivé předpoklady. Kdyby bílý skočil na san-san tahem 1 v digramu 5, žije sekvencí do tahu 9, ale černý získá skvělý bod 10. Proto je bílý nucen sehrát variantu svíracího joseki s tahy 36 a 38 na druhé lince, což plně uspokojuje černého.
Tahy 39 a C jsou miai, ale tah 39 rozšiřuje území černému, zatímco jej bere bílému a to z něj dělá důležitější bod. Bílý 40 napadá černé tři kameny vpravo nahoře a zahajuje střední hru.
Poslední partie je z finále nového mezinárodního turnaje LG Cup. Je to již třetí významný turnaj, který od roku 1995 založili a sponzorují Korejci. Zbylé dva jsou Samsung Cup a Jinro Cup (soutěž družstev). Ve finále LG Cupu 1998 nastoupili za Koreu Yoo Chang-huyk a za Japonsko O Rissei a sehráli zápas na tři vítězné partie. O Rissei hrál třikrát s černými kameny, vždy zvolil fuseki, které právě zkoumáme, a třikrát s ním partii vyhrál. To mu zaručilo jeho první mezinárodní titul.
Fuseki, které si O Rissei vybral, je opět 1, 3 a 5 černého. Ovšem tah 6 bílého je jiný než v předcházejících partiích. Rozdíl jednoho průsečíku může vést ke zcela odlišné strategii černého a její příklad vidíme na diagramu 1, kde černý napadá bílou hvězdu zevnitř.
Ve skutečné hře však černý napadá druhou hvězdu v levém horním rohu na 7. Bílý se rozhoduje pro hru na vliv a svírá dvojbodově vysoko na 8. Jiné možné sevření je na A, černý 11, bílý 13 atd. V jedné z finálových partií odskočil bílý na 1 v diagramu 2 a černý bez váhání skočil na san-san.
Tahem 9 neskáče černý do rohu, ale bojovně svírá z druhé strany. Bílý přikládá tahem 10 ke kameni 7 a buduje zeď ve směru na horní stranu, což je mírně proti základní teorii přiložit na silnější kámen, a pak stavět sílu proti svému kameni. Základní teorie jsou ale od toho, aby se modifikovaly a vyvíjely, a tak zbývá jen doplnit, že kdyby černého 9 bylo rovnou na san-san, tak by bílý mohl bloknout podle běžných principů na 13 nebo podle volnější moderní teorie hrát jako v diagramu 3 s důvěrou, že tak silná zeď se každopádně zúročí.
Tahy 16 až 20 uzavírají černému přístup z rohu na levou stranu a bílému přinášejí další vliv. Černého 21 a 23 jsou nezbytné, černý nemůže připustit bílého ohnutí na 2 v diagramu 4, protože po spojení na 4 a tenuki bílého 5 se musí černý obávat tesuji na 6, které buď docílí ko nebo zredukuje černého území v rohu na pár bodů. 23 je tedy hodnotný tah a hrozí propojením se svým kamenem 9.
Bílý pokračuje ve vlivové strategii a zpevňuje své moyo na 24. Černý se téměř povinně šíří na 25, aby limitoval bílou pozici v dalším rozpínání. Kdyby nechal bílého rozšířit na A, stane se bod B klíčovým místem vlivu a z toho plyne, že bílého A vynucuje černého B a zároveň tím černého připravuje o jeho velkou tempovou výměnu 25 za 28.
Po 25 neskáče bílý hned na 28, ale podruhé zpevňuje moyo, ze kterého se tím stává pěkně velký kus “skoroúzemí”. Zahrát 28 před 26 je neefektivní, což dokládá diagram 5, ve kterém černý vydlabal bílý roh a kus strany. Tah 27 staví závoru v uctivé vzdálenosti od bílé zdi. Bílý do třetice přispívá svému moyu tahem na 28 a černý je nucen vrhnout se do bílého vlivu na 29. Odpověď bílého může být aktivní - útok na 30 jako v partii anebo pasivní - tvorba skutečného území na C, čehož se O Rissei v partii obával více.
