Již delší dobu jsem uvažoval o sesbírání materiálu k zahájení hry z profesionálních partií. Mnohé partie jsou již opatřeny komentářem, ke zbývajícím je nutné základní komentář doplnit. Inspiraci pro sérii článků o fuseki jsem našel ve známé knize japonského mistra Eio Sakaty, 9. dana - Sedm základních typů fuseki. Podoba článků o fuseki bude stejná jako ve zmíněné knize, tj. systematicky uspořádané různé druhy zahájení. Ty budou představeny vždy několika partiemi, které budou spojovat shodné první tahy, a komentáře s diagramy se budou snažit odhalit charakteristické rysy jednotlivých zahájení.
Chtěl bych vám popsat některé vytýčené body pro výběr partií použitých pro zkoumání typů fuseki. Především se musí jednat o partie moderní (zhruba od poloviny 90. let) přinášející nové tahy a méně propracované postupy, dále partie musejí vykazovat spíše poziční než bojovné fuseki a přesto musejí působit atraktivním dojmem.
Druhy zahájení (označené podle prvních 2-3 tahů černého), se kterými se postupně blíže setkáme, jsou:
A: Paralelní fuseki
(I): Hvězda a závora
(II): Hvězda a komoku
(III): Dvě hvězdy
(IV): Dvě komoku
B: Diagonální fuseki
Každá z částí označená (I)-(IV) má ještě svoje podčásti, kterými se budeme zabývat až v samotných článcích. Každá podčást obsahuje obvykle tři partie.
První partie byla sehraná v roce 1995 mezi špičkovými japonskými hráči 9. danu - Takemiyou Masakim (bílý) a Kobayashim Koichim (černý) - v zápase o titul Meijin. Je zárukou kvalitního a estetického zahájení.
Fuseki, kterým se budeme zabývat v první části začíná paralelním obsazením rohů během čtyř tahů a vytvořením rohové závory obrácené proti černé hvězdě tahem 5.
První dva tahy bílého jsou zahrány na hvězdy a uvidíme, že takto umísťuje bílý své kameny nejčastěji, prakticky proti jakémukoli typu paralelní pozice zvolené černým na své straně v zahájení. To ale neznamená, že ostatní body v rohu upadly v nemilost. Spíše je aplikování dvou bílých hvězd snahou o universální zjednodušení bílé pozice v situaci, kdy je bílý o tah pozadu za černým, ale přitom má své komi jisté. Bílý tedy při zdokonalování fuseki zlenivěl a aktivně tvůrčí v zahájení zůstal černý.
Černý volí nejčastěji nízkou závoru na 5. Tahem 6 bílý rozmělňuje pravou stranu černého. Bílý pociťuje neochotu soupeřit s černým ve velikosti moya tahy na A, černý B. Černý rovněž hraje wariuchi (tah s možností dvoubodového rozšíření na obě strany) doprostřed levé bílé strany, což dává vyhlídky na mírné zahájení.
Tahem 8 se bílý ujímá iniciativy a rozšířením atakuje černého, aby po jeho odpovědi na 9 odskočil na 10. Podklouznutí na druhou čáru tahem 11 nutí většinou soupeře odpovědět na C nebo na D, bílý však rozhodně obsazuje velký bod 12, což je velmi důležité pro udržení iniciativy. Místo tahu 12 mohl bílý hrát na 14, černý 15, bílý E, ale jelikož je takto kámen na 14 ponechán osamocen na horní straně, očekává na něj bílý po právu útok. Proto si bílý vybral nejprve tah 12 a teprve potom vyměnil bílého 14 za černého 15.
Černý nesmí zůstat pasivní a tahem 13 útočí na bílého kameny dole. Černý měl jinou možnost místo tahu 13. Mohl hrát 1 a 3 v diagramu 1. Tah 13 je ale dobrý bod, protože bílého roh je nejistý i po obranné hře v diagramu 2. Když bílý hraje 1 v diagramu 2, po černého 2 je stále zranitelný na bodě A. Ideální by pro černého bylo získat body B a C, a tak bílý nechává rohovou skupinu bez posílení a hraje na 16. Vysoká hra na 16 je otázkou cítění hráče, není horší než hra na E.
Kombinace černého 17 a 19 je málo vyzkoušená a ostrá hra. Její myšlenka je v tom, že invazní kámen na 17 užije jako pomocníka při narušení horní strany bílého na 19. Černého F místo 19 by bílému dovolilo obsadit dobrý bod 19 a vytvořit široké moyo na horní straně.
Kdyby bílý blokoval na 21, mohl uzavřít černého v rohu jako v diagramu 3. Černý nemusí přirozeně odpovídat podle bílého představ a to dokládá diagram 4. Tah 4 je možné zahrát na A v diagramu 4. Po ohnutí bílého z rohu na 20 následují plynule tahy do černého 23. Bílý omezuje základnu černého tahem 24, černý nakonec posílí svou skupinu skokem do středu na 29.
Bílého 30 je důležitý tah. Bez něho se může černý podpojit ke svým kamenům tahy černý A, bílý 30, černý B. Neexistuje však způsob, jak zabránit útěku černého ve vlastním tempu? Bílý může vyměnit bílý 1 za černý 2 v diagramu 5, pak hrát na 3. Alternativně může bílý natáhnout na 1 v diagramu 6, černý odpoví na 2, bílý hraje tah 3 jinam a chytá černé kameny při pokusu o útěk do tahu 11. Bílého původní tah 30 má však ambice budoucího útoku na černou skupinu a dokončení hry až v koncovkovém souboji.
Černý obdržené tempo využívá k redukci základny bílé skupiny dole tahy 33 a 35. Zde končí zahajovací část partie.
Partie č. 2 byla sehrána letos v srpnu při zápase o mistra Severní Ameriky mezi hráči čínského původu, Jiang Zhujiu (bílý) a Jimmy Cha (černý), a i když zahájení v čínském stylu přímo počítá s brzkým bojem a na rozdíl od japonského zahájení se podobá střední hře, toto zahájení nepostrádá atraktivnost a napětí.
Do tahu 7 je zahájení v této partii identické se zahájením v předchozí partii, jenom je o čtvrt kruh otočené. Bílý hrou na 8 volí strategii nikam nespěchat a nechává první rozhodnutí na černém. Rovněž tím černému zabraňuje rozšířit se od závory po horní straně a značně tak limituje možnost vytvoření černého moya. Černý se rozhodl pro napadení kamene 2 od své hvězdy, my se podíváme na druhou možnost tj. napadení ze směru od kamene 7 v diagramu 1.
Bílého sevření na 10 sleduje strategii nepřipustit vývoj jako v diagramu 2, který by narozdíl od diagramu 1, kde moyo nezískala žádná strana, přinesl černému moyo na levé straně. Má-li jedna strana pouze roztříštěné pozice, neměla by poklidně nechat druhou stranu získat moyo.
Černý má pro svůj tah 11standardní volbu invaze na san-san (bílý blokne na 18 atd.), ale dvojité sevření na 11 dává šance vyjít z joseki v tempu.
Černého tah 15 zahraný na 2.linku a posilující stabilní černou skupinu je zdánlivě mimo směr hry, ale již ten fakt, že bílý posílil své kameny hrou na 16 naznačuje, že tah 15 nepostrádá pádnost. Kdyby bílý ignoroval černého 15, pak je v diagramu 3 naznačeno, že černý nutícím tahem na 6 buduje pravou stranu. Kosumi bílého (pro tah 16) na A je očekávaný tah, který ovšem černému ponechává budoucí možnost zahrát nutící tah na B.
Černý se dostává k invazi na san-san a bílý si vybírá joseki na 18. Alternativa pro bílého je znehybnět černý kámen tahy na A, černý 19, bílý B.
Tah 22 je projevem zdravé bojovnosti a dokonce lze tvrdit, že dokončit joseki hned na 26 je příliš poslušné. Bílý si vynucuje výměnu 22-25, získává drobnou výhodu, a pak pojišťuje na 26. Opuštěné kameny 22 a 24 sice obvykle vyžadují dokončení tvaru na 30 nebo 31, ale sami si vyzkoušejte, jak jsou tyto kameny lehce stabilizovatelné.
Proč je pro tah 27 vhodné dvoubodové rozšíření od rohové závory vpravo nahoře a ne útok na bílé kameny 22 a 24? Vysoká životaschopnost bílých kamenů znesnadňuje černému najít vhodný první tah k útoku, což dokládá diagram 4. Na pravé straně je tím zvětšena hodnota dvoubodového rozšíření na 27, která předchází bílého rozšíření na 27 nebo C s pokračováním dovnitř černé závory např. na D.
Bílý vymění 28 za černého 29 a dostane se k vystavění levé strany tahem 30. Tah 30 nechává tříbodovou mezeru, ale přesto je to pozitivnější obrana než na 31. Důvodem je pokračování ve vývoji levé strany, které je přirozeně lehčí po hře na 30 například tahem E.
Černý kontaktní hrou na 31 přenáší partii do bojovné střední hry. Pokračování partie přináší diagram 5.
Zahájení v partii č. 3 se stalo módní záležitostí v mezinárodním měřítku. Tuto hru vybojovali špičkový korejští hráči 9. danu Yoo Chang-huyk a Cho Hoon-hyun, kteří jsou velmi úspěšní i na mezinárodních turnajích. Stejné zahájení až do tahu 17 sehráli ve finále Tong Yang cupu také Kobayashi Satoru a Cho Hoon-hyun.
Černý nevolí přímé vytvoření rohové závory tahem 5, ale pokouší se o rychlý vývoj na dolní straně jako v diagramu 1. Tah bílého 6 je neuspěchaný. Kdyby bílý skočil na pravou stranu tahem 1 v diagramu 1, černý vymění 2 za 3, čímž dokončí formaci na dolní straně známou jako “malé čínské fuseki”, pak černého 4 za bílého 5 a potom se černý “ramenem opře” na 6, aby začal budovat moyo.
Tah 7 dokončuje zajímavou strategii černého, která spočívá ve vytvoření moya buď na dolní straně, kdyby bílý hrál jako v diagramu 1, nebo dvoukřídlého moya okolo závory v pravém dolním rohu, protože k tahu 9 se bezpochyby dostane.
Rozšíření na 10 je dobře prozkoumaná hra a bílý doslova očekává invazi na 11. Jako pravidlo pak následuje výměna bílého 12 za skok keimou černého 13 nebo jednobodový skok 1 v diagramu 2. V tomto diagramu si černý pečlivě buduje roh na 3, a proto bílý rovněž neváhá s pojištěním na 4, následuje černého 5 a bílého velký bod 6.
Chce-li mít bílý jistotu, že udrží své kameny 8 a10 pohromadě, měl by zahrát tah 14 jako kosumi na 15. Z poklidného vývoje utíká černý tahem 15 a připouští výměnu rohu za částečné chycení kamene 8.
Černého 17 je nezbytný tah pro zajištění bezpečí kamenům 1 a 13, které přišly o základnu v rohu.
Dalším tahem 18 přesouvá bílý pozornost na svou levou stranu a zajišťuje velké území v levém dolním rohu. Vyváženě vypadá alternativní hra na středovou hvězdu vlevo a je vhodná doba pro zkouškový tah na 30. Zmíněná partie mezi Kobayashi Satoru a Cho Hoon-hyunem se vyvinula v boj na pravé straně. Satoru se rozhodl pro útěk se svým kamenem v sekvenci zachycené v diagramu 3.
Naše partie pokračuje dvojitým sevřením na 21, což vyjadřuje neochotu následovat běžnou sekvenci po invazi na san-san, ve které černý končí bez tempa.
Obdržené tempo využívá černý pro vysokou invazi 29 do sféry vlivu bílého. Zkouškové tahy 30 a 32 jsou na profesionální úrovni hodnoceny jako sporné. Osvětlení toho, jak se mělo správně hrát přináší diagram 4. Bílý měl začít utíkat se svým kamenem a po sekvenci do tahu 13 se zaměřit na invazi A.
Když zkouškové tahy 30 a 32 již leží na desce, je nutné, aby z nich bílý získal co největší užitek. Diagram 5 ukazuje další vývoj partie.
