Na tuto otázku můžeme díky bohatým dochovaným materiálům odpovědět velmi přesně. Zásluhu na tom mají především Jiří Emmer z Plzně a Richard Knecht z Brna, kteří v této době vydávali Československý goistický almanach, jedno z prvních časopiseckých děl na našem území. A právě jedno jeho číslo bylo věnováno mistrovství Evropy 1988.
To se konalo na přelomu července a srpna v Hamburku. Ač se to na tehdejší dobu může zdát neuvěřitelné, zúčastnilo se ho dvanáct československých hráčů, což byla údajně zásluha bývalého tajemníka EGF Antona Steiningera.
Od mistrovství pořádaných v druhé polovině 90. let tu je ovšem několik zásadních rozdílů. Předně se hrálo jiným systémem: Hráči 4. až 6. danu byli od začátku odděleni od hlavního turnaje, aby spolu sehráli 5 kol švýcarským systémem. To se týkalo 48 hráčů. Poté bylo vybráno 16 nejlepších, kteří sehráli další dvě kola. Zbytek sestoupil do hlavního turnaje. Po těchto dvou kolech byla vybrána osmička nejlepších pro turnaj hraný vyřazovacím systémem. Ostatní byli opět zařazeni do hlavního turnaje. Hráč, který ve vyřazovacím turnaji prohrál, odehrál zbylé partie automaticky také v hlavním turnaji, takže po skončení mistrovství měli všichni za sebou přesně deset kol.
Další odlišností bylo naprosté vyloučení asijských hráčů z bojů o titul mistra Evropy. Aby to však bylo správně pochopeno, ani dnes se nemůže mistrem Evropy stát hráč z Asie (pokud tedy nemá občanství některé evropské země jako např. Guo Juan). Přesto mohou asijští účastníci do určité míry boj o titul ovlivnit. Tenkrát však byla zmíněná skupina 48 nejsilnějších hráčů složená jenom z Evropanů, takže bojovali pouze mezi sebou. Na hráče z Asie mohli narazit teprve tehdy, když z této skupiny sestoupili do hlavního turnaje, který už měli (podobně jako dnes) pod kontrolou právě Asijci.
A jak mistrovství v tomto roce dopadlo? Překvapivě vyhrál Tibor Pocsai z Maďarska. V Československé goistickém almanachu je to okomentováno slovy: “Mistrem Evropy se stal maďarský goista, o kterém do toho dne nikdo pořádně nevěděl. Celý šampionát se mluvilo o všemožných favoritech a on zatím tiše promlouval...”
O tom, že se dostal před mnoho renomovaných hráčů, může svědčit následující konečná tabulka nejlepších hráčů a rozlosování vyřazovacího turnaje.
|
p. |
jméno |
tř. |
st. |
|
1. |
Tibor Pocsai |
5. dan |
Maď. |
|
2. |
Ronald Schlemper |
6. dan |
Hol. |
|
3. |
Valerij Solovjev |
6. dan |
SSSR |
|
4. |
Manfred Wimmer |
6. dan |
Rak. |
|
5. |
Frank Janssen |
5. dan |
Hol. |
|
6. |
Hans Pietsch |
5. dan |
SRN |
|
7. |
Helmut Hasibeder |
6. dan |
SRN |
|
8. |
Robert Rehm |
5. dan |
Hol. |
Z tabulky můžeme jasně vidět, že už v této době bylo Holandsko goistickou velmocí. Vždyť do závěrečných bojů postoupili tři jeho zástupci.
Z finálové osmičky hráli na letošním mistrovství pouze Frank Janssen, který skončil na sedmém místě, a Robert Rehm, jemuž patřila 27. příčka. Mimo jiných dnes známých tváří se mistrovství v Hamburku zúčastnili také Franz Josef Dickhut (letos třetí) a Christoph Gerlach (letos pátý). Oba měli tenkrát druhý dan.
A jak dopadli naši zástupci? Vladimír Daněk pustil vyhranou partii s Robertem Rehmem, takže nepostoupil mezi nejlepších osm. Celkově po zařazení do otevřeného turnaje skončil na 32. místě. Mezi evropskou špičkou se dále dokázal prosadit Petr Winkelhöfer, kterému chyběly tři pomocné body k postupu mezi nejlepších šestnáct. Přesto ještě zabojoval a v otevřeném turnaji se propracoval na 16. příčku (Do výsledkové listiny otevřeného turnaje byli nakonec zařazeni všichni hráči, tedy včetně těch, kteří se účastnili bojů o mistrovský titul. Proto také například vicemistr Evropy Ronald Schlemper skončil celkově až třetí za Japoncem Hondou). Souhrnné skóre naší výpravy bylo 45:69. Jednotliví hráči dopadli následovně:
|
p. |
jméno |
tř. |
skóre |
|
16. |
Petr Winkelhöfer |
5d |
6 : 4 |
|
32. |
Vladimír Daněk |
5d |
5 : 5 |
|
61. |
Petr Cipra |
3d |
6 : 4 |
|
73. |
Miro Poliak |
3d |
5 : 5 |
|
79. |
Radek Nechanický |
5d |
3 : 4 |
|
90. |
Richard Knecht |
3d |
4 : 6 |
|
95. |
Jiří Emmer |
4d |
3 : 7 |
|
99. |
Jiří Holeček |
3d |
4 : 6 |
|
137. |
Petr Soukup |
2d |
4 : 6 |
|
152. |
Petr Svášek |
3d |
0 : 10 |
|
153. |
Vítězslav Nechanický |
3d |
1 : 6 |
|
285. |
Václav Ouda |
4k |
4 : 6 |
Na závěr vám přinášíme dvě zajímavé partie z tohoto mistrovství. První z nich je finálová mezi Tiborem Pocsaiem a Ronaldem Schlemperem. Druhá potom má dokumentovat styl Vladimíra Daňka v době před deseti lety. Soupeřem mu byl Manfred Wimmer, bývalý profesionál. Chtěl-li Vláďa postoupit mezi nejlepších šestnáct hráčů, musel bezpodmínečně vyhrát. Přestože se to zdálo být velmi obtížným úkolem, nakonec se mu to po výborném výkonu podařilo.
