Během jara a léta probíhala na internetu i jinde široká diskuse o mnoha aspektech činnosti Evropské federace go (EGF). Byl jsem jeden z mnoha aktivních účastníků, ale zjistil jsem, že problémy tam řešené nemám s kým (až na výjimky) doma diskutovat. Jen málokdo něco o EGF ví. Proto vznikl tento článek.
EGF má ve svých stanovách stejné cíle jako Česká asociace go, tedy propagaci go, organizování běžného života i velkých turnajů, sjednocování pravidel, vysílání reprezentantů na světová mistrovství atd. Vše ale na evropské úrovni, takže vcelku pochopitelně se mnoho hráčů, zvláště slabších, o její činnost nezajímá. Pro silné hráče je ale EGF velmi důležitá a často se náhlé “zviditelní” pro kohokoliv z vás (zeptejte se např. Pavla Skalky po návratu z Číny). Je proto třeba ji podporovat.
Evropská federace go sdružuje všechny národní asociace, má 28 členů (všechny státy až na Bulharsko, Řecko a malé státečky). Zástupci všech členů se scházejí jednou ročně na kongresu. Tam mimo jiné volí pětičlenné předsednictvo, které vlastně vykonává všechnu činnost po další rok. Těmto lidem, kteří bezplatně věnují organizování go desítky hodin měsíčně, vděčíme za hodně. Byli a jsou to:
Alan Held - Dlouholetý předseda EGF, od roku 1997 1. místopředseda (Bern, Švýcarsko, původem Kanaďan, jaderný vědec).
Eric Puyt - Zvolen předsedou na kongresu v Mamaji 1998 (Amsterdam, Nizozemí, manažer Evropského centra go).
Martin Finke - Dlouholetý sekretář EGF (Eindoven, Nizozemí).
Thomas Pfaff - Dlouholetý pokladník EGF (Kaiserslautern, Německo).
Oleg Gavrilov - 2. místopředseda EGF do roku 1998 (St. Petersburg, Rusko).
Zoran Mutabzija - Zvolen 2. místopředsedou v Mamaji (Záhřeb, Chorvatsko).
Gionata Soletti - Potenciální předseda, nadšený organizátor v go, příčina všeho vzrušení, sekretář Italské asociace go (Milano, Itálie, pracovník v reklamě).
Z nedávné historie ještě 2 významná jména:
Jan van Frankenhuysen - předseda EGF před rokem 1990, úspěšně zkontaktoval Fujitsu Corporation (již 12 let sponzoruje Grand Prix) a Nadaci pana Inga (Ing Chang-Ki Foundation) (Amsterdam, Nizozemí, manažer).
Anton Steininger - mnoho let sekretář EGF, organizátor juniorských ME (Linz, Rakousko).
Federace fungovala v pohodě a klidu (až přílišném) po řadu let, volby byly spíše formalitou. Změna nastala před kongresem 1997. Alan Held oznámil úmysl odstoupit a hledal nástupce. Oslovil řadu známých jmen, ale nikdo nechtěl převzít jeho práci. Ochoten byl Gionata Soletti, který byl však nepřijatelný pro polovinu asociací i pro Helda. Nakonec byl zvolen Francis Roads z Velké Británie, který ale už v lednu oznámil odstoupení a situace se opakovala.
Základním nedostatkem EGF byl styl “přežívání” od roku k roku. Stagnace byla pokládána za úspěch. Řada lidí byla šokována výroky typu: “I když nás Hitachi (Fujitsu) přestane sponzorovat, tak to přežijeme,” aniž by viděli snahu získat nové sponzory. Předsednictvo nejvíce času tráví rutinní prací vhodnou pro jednu placenou sekretářku. Důležité úkoly se odkládají.
Naprostá většina špičkových hráčů je s EGF nespokojena, výrazem čeho byl vznik “Asociace silných hráčů” po Ing’s Cupu v Cannes 1998.
Gionata Soletti vypracoval velmi dobrý program, s jakým kandidoval na předsedu EGF. Vidí jasně nutnost mnoha zásadních změn, které dobře zformuloval. Normálně by musel vyhrát, neboť neměl žádného protikandidáta, natož s lepším programem. Alan Held však k němu má velkou osobní antipatii, a tak rozpoutal mohutnou protikampaň na internetu a přesvědčil asi polovinu asociací, že nemají volit Gionatu.
Podle mě to bylo neštěstí pro evropské go. Alan měl jistě pravdu, když tvrdil, že Gionata je příliš ctižádostivý a že by nejraději vládl diktátorským stylem. Není příliš diplomatický a popudí lehce hodně lidí. Gionata má ale také hodně chuti pracovat pro go, má čas, prostředky a schopnosti. Hýří množstvím dobrých i špatných nápadů. I já jsem ho několikrát ostře kritizoval, např. když odmítl při ME v Abanu 1996 dávat finanční ceny (“Amatérům peníze nepřísluší.”). Jsem ale přesvědčen o tom, že by posunul EGF o značný kus cesty vpřed, a že se má využít lidí ochotných pracovat, když jich je pět a půl.
Volby na kongresu dopadly kompromisně a jakž takž dobře. G. Soletti nakonec nekandidoval (“Nechci rozdělit EGF na dva nepřátelské tábory.”), navrhl za sebe Z. Mutabžu, který byl členem jeho skupiny. Ten těsně prohrál s Erikem Puytem, ale stal se místopředsedou.
Erik Puyt je velmi schopný předseda, který se také bude snažit zprofesionalizovat vedení EGF. Jako manažer Go centra má mnoho zkušeností, jako 5. dan snad také bude více respektovat potřeby silných hráčů. Byl ale jen volbou z nutnosti, neboť téměř všichni jsou přesvědčeni o tom, že není dobré spojovat jednou osobou dvě nezávislé instituce EGF a EGCC, a že ve vedení EGF bylo a je příliš mnoho Holanďanů. Příští kongres bude opět zajímavý.
A nakonec - co to je Evropské centrum go? EGCC (European Go and Cultural Center) je nezávislou organizací se sídlem v Amsterodamu. Vzniklo na popud 9. profi dana Iwamoto Kaoru, který zakoupil a věnoval velký dům s turnajovými sály, kancelářemi a restaurací, ve spolupráci s japonskou komunitou v Holandsku. Je řízeno skupinou nadšenců, vesměs silných goistů, jako Eric Puyt (5. dan), Frank Janssen (6. dan), Matti Groot (4. dan), Rob Kok (3. dan), kteří tam pracují za minimální plat. EGCC především organizuje propagační program, kterého se také účastníme, pořádá několik velkých turnajů v Amsterodamu, pomáhá EGF s rutinní prací a pořádá kurzy v Holandsku. Finance získává z dotací a z pronájmu vlastních turnajových prostor. Stojí určitě za návštěvu. Vypravte se tam proto na některý z příštích turnajů.