3. session školy Gaike

Přestože to přímo nesouvisí s go, domnívám se, že není na škodu krátce popsat prostředí, v kterém se poslední session školy Gaike konal. Je totiž natolik atypické, že si zvláštní článek určitě zaslouží.

Již první zmínka o možném uskutečnění sessionu v klášteře v evropském buddhistickém stylu ve Střílkách vyvolalo u většiny členů školy Gaike nejrůznější představy, protože nikdo z nás nikdy v podobném zařízení nebyl. Veškeré obavy se však nakonec ukázaly jako neopodstatněné.

Klášter - nejsem si však jistý, zda je toto správné označení; jeho obyvateli byl nazýván slovem ašram - je umístěn v místním zámku. Příliš těmto otázkám nerozumím, ale podle toho, co jsem měl možnost vidět, usuzuji, že se zde orientují především na jógu a indické filozofie. O tom svědčí i velké množství zde pořádaných seminářů s tímto zaměřením, různé články visející na stěnách či všude přítomné fotografie dvou indických jogistických vůdců, kteří s největší pravděpodobností mají co dočinění s tímto klášterem. Jejich jména si však kvůli jejich značné složitosti (byla to jména indická) nepamatuji. Jak jsem ale již napsal, toto je pouze velmi laický pohled, takže nejsem s to tuto problematiku přesně popsat. Mnohem zajímavější podle mého názoru však bude popis samotného života v ašramu.

Představa, že ašram je naprosto izolovaný od okolního světa, vzala za své již při vstupu do něj. U brány nebyl žádný “vrátný”, do ašramu může přijít v podstatě kdokoliv a celý areál je přes den přístupný veřejnosti (každý příchozí však musí splnit několik podmínek, o kterých se ještě zmíním). Přestože se ašram světu neuzavírá, z rozhovorů s obyvatelkami Střílek a okolí vyšlo najevo, že o jeho činnosti má poměrně velká část místních zkreslené představy, resp. o něm skoro vůbec nic neví. O otevřenosti ašramu svědčí i fakt, že jsme museli chvíli hledat kompetentní osobu, která by nás ubytovala.

V tomto okamžiku se každý příchozí musí rozhodnout, jaký program si zvolí. Nabízejí se mu v podstatě dvě možnosti:

První alternativou je, že se plně zapojí do činnosti ašramu. To stručně obnáší asi následující: 6.00 - ranní meditace, 7.00 - modlitba, 8.00 - snídaně, po snídani práce v ašramu, která je také součástí rozvoje ducha (pro ní zde mají rovněž indický název; ten si však opět nepamatuji), 12.00 - oběd, po obědě asi znovu práce, 17.00 - večeře, 20.00 - večerní meditace.

Druhou alternativou je, že si zvolíte svůj vlastní program. Musím však zdůraznit, že i když tak učiníte, nebude zde na vás hleděno jako na něco nepatřičného. Zkrátka a jasně je to vaše volba. Pouze zaplatíte za ubytování a stravu o něco více, protože zde nevykonáváte žádnou práci. Přesto se však musíte připravit na následující omezení: 1. V ašramu je zakázáno jist maso. 2. Nesmí se zde pít alkoholické nápoje. 3. Zakázano je rovněž kouření a požívání drog. 4. Veškerý odpad se třídí. 5. Vše, co si dáte k jídlu, musíte sníst, popř. donutit kamaráda, aby to po vás dojedl (o jídle však ještě napíšu zvlášť, protože je to velmi zajímavé). 6. Brána ašramu se zavírá ve 22.00. Po této hodině se již dovnitř nedostanete. Pokud chce jít návštěvník někam “pařit”, což v goistických kruzích platí za téměř dobré vychování, musí se připravit na to, že venku stráví celou noc. Zda takto někteří členové školy Gaike učinili, ponechávám záměrně bez komentáře. 7. Atd.

Vzhledem k tomu, že jsme sem přijeli se především zdokonalovat ve hře go, zvolili jsme přirozeně druhou variantu. Od okamžiku, kdy byly vyřešeny tyto formality, si nás až do našeho odjezdu nikdo nevšímal.

Asi nebude od věci krátce ašram popsat. Přestože zámek není příliš veliký, má značné ubytovací kapacity. To potvrzuje i skutečnost, že na našem pokoji bylo dvanáct lůžek. Nebyly však uspořádané způsobem, aby se tam vešlo co nejvíce lidí. Naopak, i uspořádání a vybavení pokoje mělo lehce připomínat Indii. Zajímavá, přesto však vzhledem k prostředí pochopitelná se může zdát skutečnost, že se pokoje nezamykají.

Nedílnou součástí ašramu jsou místnosti vyhrazené ke společným meditacím a modlitbám. Těch bylo v zámku několik. Bohužel, kvůli náročnému goistickému a jinému programu jsem měl možnost nahlédnout pouze do jedné z nich skrz pootevřené dveře, takže ani zde nemohu podat přesnější svědectví.

Vynechat nemohu čajovnu, kterou je v ašramu možné také nalézt. V té jsme totiž při studiu trávili většinu času. Svým způsobem nám tedy posloužila jako studovna. Přímo v ní se nachází i obchod s velkým množstvím různých věcí týkajících se jógy, meditací a p.

Úplně poslední zastávka bude právem patřit zdejší jídelně, v které může nezúčastněného pozorovatele překvapit hned několik věci. První z nich je fakt, že zde nikdo nekontroluje, jestli máte dané jídlo zaplacené. Jednoduše přijdete, nandají vám jídlo a můžete začít jíst. Teoretický by se sem tedy mohly chodit stravovat celé zástupy lidí zdarma a nikdo by na to nepřišel. Avšak určitá důvěra v poctivost návštěvníků ašramu přesně zapadá do jeho koloritu. A vlastně jsem jí už i několikrát v tomto článku naznačil, když jsem např. popisoval, jak se v ašramu nezamykají pokoje atd. Snad by nebylo špatné, kdyby se něco ze zdejší mentality přeneslo do celé společnosti.

Ještě bych však měl napsat několik slov k tomu nejdůležitějšímu, co můžeme v jídelně nalézt - k jídlu. Už jsem se zmínil, že se v ašramu nesmí jíst maso. Není to ale tak jednoduché. Vyznává se tu totiž “čistokrevné” vegetariánství, což v praxi znamená, že se kromě masa nesmí k přípravě pokrmů používat ani mléko, mléčné výrobky a vajíčka. A sami si můžete zkusit určit, jak často se ve vašem jídelníčku objevují jídla splňující tyto podmínky. Neuspěje v nich ani obyčejný chleba. Natož pak mezi goisty poměrně populární pseudovegetariánský smažený sýr. Přesto nelze tvrdit, že by strava v ašramu byla jednotvárná. Zdejší kuchaři předváděli pravé zázraky i v těchto velmi nesnadných podmínkách.

Pro mnohé lidi, a přiznám se, že mezi ně také patřím, nebylo lehké se se zdejší stravou vyrovnat. Mnohá jídla byla i napříč svému vzhledu překvapivě chutná. To nepopírám. Ale na druhé straně se zároveň často objevovala jídla, které bych už víckrát na svém talíři mít nemusel. K tomu tu byla již popsaná povinnost, že všechno, co si člověk nechá nandat, musí i sníst, což je určitě chvályhodné. A právě to nebylo vždy nejednodušší (naštěstí jsme sebou měli Martina Kuželu, kterému tímto vyjadřují v tomto směru svůj dík a obdiv). Byl bych ale nerad, kdyby má slova vyzněla tak, že jídlo v ašramu je nestravitelné, popř. přímo odradila případné zájemce o návštěvu tohoto malebného místa. Nejspíše jde pouze o zvyk. Asi i každý z členů Gaike vysloví na tuto problematiku jiný názor.