Za jednou z největších nadějí českého go je v současné době považovaný zlínský talent Martin Kužela. Přestože teprve před několika dny oslavil sedmnácté narozeniny, má za sebou řadu vynikajících výsledků. V čem spočívá tajemství jeho úspěchu? I když se náš rozhovor věnuje hlavně mistrovství světa párů, kterého se Martin spolu s Martinou Šimůnkovou na konci minulého roku zúčastnil, jeho rada je jasná: “Věnujte se go a úspěch se časem dostaví sám.”
Přestože jsi v goistických kruzích známý jako poměrně zkušený cestovatel, poprvé jsi se vydal na tak náročnou cestu. K tomu jsi jí absolvoval úplně sám. Jak probíhala tvá cesta do Japonska?
Již 14 dní před cestou jsem se potýkal s nervozitou. Jednou z největších příčin byla jistě skutečnost, že jsem ještě nikdy neletěl letadlem, a ta druhá ta, že jsem měl celou cestu absolvovat sám. Když pak přišel onen den mého odletu, plně se potvrdily mé obavy. Naštěstí jsem přijel do Ruzyně se značným předstihem, a tak se našel čas i na nějaké to zmatené pobíhání před odbavovacím prostorem. Nakonec mi příjemně se usmívající slečna porozuměla, a i přes pár trapasů jsem se konečně prodral až do letadla. Byl jsem však nemile překvapen, když jsem zjistil, že žádná z letušek nemluví česky. Žádná proto jen tak nepochopila, že se marně snažím nalézt své místo. Tak následovalo desetiminutové “pobíhání” po letadle, kde jsem svým zmateným výrazem budil pozornost spousty již sedících cestujících. Nakonec se přece jen našla inteligentní slečna, která mi podle palubního lístku naznačila, kde se nachází mé místo. Během hodiny letu ze mě všechna nervozita opadla a na letišti v Amsterodamu jsem již nebloudil. V letadle do Japonska už jsem se zorientoval rychle a zbytek cesty byl víceméně bez problémů. Na letišti jsme se šťastně našli s Martinou a její sestrou Hanou.
Jak jsi se vyrovnal s časovým posunem? Měl nějaký vliv na tvůj výkon?
Časový posun mi působil velké problémy, především k večeru, kdy jsem býval velmi unaven. V noci jsem se naopak budil vždy okolo třetí hodiny ráno a do šesté hodiny jsem nemohl spát. A tento problém se opakoval i další den. Když jsem si zvykl, byl již čas na návrat. Na můj výkon však časový posun neměl příliš velký vliv. Museli jsme se potýkat s jinými problémy jako např. čas na partii a sehranost japonských párů, která se nedala srovnávat s naší.
Jak na tebe zapůsobilo Japonsko, japonská kultura a samotní Japonci? Co tě v Japonsku nejvíce zaujalo?
Japonsko je nádherná země a japonská kultura na mě udělala veliký dojem. Je od té naší velmi odlišná a pro Evropana zajímavá. A co mě v Japonsku nejvíce zaujalo? Zřejmě právě samotní Japonci.
Pair-go vyžaduje více než jen umět dobře hrát go. Neměli jste s Martinou problémy se sehrát, když jste každý z jiného klubu?
Jak jsem již řekl, sehranost se na našem výkonu projevila. Je to ale docela přirozené vzhledem k tomu, že jsme každý z jiného klubu a že Japonci hrající pair-go jsou velmi sehranými páry, které se na tuto formu go specializují.
Jakým způsobem turnaj probíhal?
Turnaj byl velmi dobře zajištěn po organizační stránce. V hlavní skupině hrálo 32 párů vyřazovacím systémem (bohužel pro nás). Vedle hlavního turnaje také probíhal vedlejší turnaj, na který se sjelo přes 300 japonských párů. I když jsme v prvním kole vypadli, byl další program také velmi zajímavý. Například jsme hráli právě v tom vedlejším turnaji. I tam jsme však příliš neuspěli.
Čím si myslíš, že to bylo?
Soupeři zkrátka byli lepší.
Měl jsi možnost setkat se nějakými profesionály?
Setkali jsme se s mnoha profesionály. Blíže jsme se seznámili především s Hansem Pietschem. Dále jsme viděli Jasudu, Takemiyu Masaki a Rin Kaihoa. Zajímavou osobností je bezpochyby i sensei Hanse Pietsche Kobayashi Chizu. Byl jsem z těchto setkání velmi nadšený.
Kdybys dostal nabídku stát se inseiem, přijal bys jí?
Jistě. O takových nabídkách se přeci nepřemýšlí.
V šestnácti letech se ti splnil sen, který pro většinu goistů zůstane navždy neuskutečnitelným. Co bys ostatním poradil, aby se také dostali na mistrovství světa?
Věnovat se go a úspěch se časem dostaví sám.
Martin Kužela se narodil v roce 1981, hrát go však začal až o třináct let později. Shodanem se stal v roce 1995; o rok později získal 2. a 3. dan. Mezi jeho největší úspěchy patří vítězství na mistrovství České republiky žáků a juniorů (1995), první místo v moravské kvalifikaci na mistrovství republiky (1996) a zisk titulu mistra republiky v párovém go (1997, spolu s Martinou Šimůnkovou). Kromě toho loni skončil pátý na mistrovství Evropy juniorů, stal se juniorským vicemistrem republiky a obsadil dvě druhá a dvě třetí místa v turnajích zařazených do Grand Prix České republiky. Martin je dlouhodobě nejsilnějším hráčem zlínského go-klubu.
Připravil: Tomáš Grosser ve spolupráci s Vladimírem Fišerem
Foto: Hana Žaloudková (včetně fotografie na titulní stránce).
