Po čtyřech letech používání procentního systému na padání tříd, můžeme říci, že to byl velmi pozitivní krok směrem ke zkvalitnění tříd v České republice. V posledních dvou letech však přibývalo kritiky neobjektivnosti procentního systému. Někteří lidé se velmi pozvolna začali zabývat ratingovým systémem, od dubna 1997 se pokusila tyto snahy urychlit klasifikační komise, ale konkrétní a velmi zdařilý ratingový systém předložil až Aleš Cieplý na přelomu 97/98. Klasifikační komise připravovala změnu procentního systému na ratingový od 1. 1. 1998, ale realizovat ji nakonec mohla jen díky Alešovi.
Nyní pár slov o stavu tříd v ČR. Třídy v ČR jsou nadhodnocené z důvodu nepružnosti tříd směrem dolů.
1) Hráč si za každý výborný výsledek zlepší třídu, ale za velmi špatný výsledek si třídu nezhorší.
2) Výborný výsledek přinese lepší třídu, ale pak často nenásledují výsledky průměrné na novou třídu, ale podprůměrné (hráč by se měl vrátit na původní třídu) a to do doby uhrání další nové třídy jediným a vyjímečně vydařeným turnajem. Nadhodnocení hráčovi síly v takovém případě se potom blíží dvěma třídám. Toto je rovněž mechanismus vzniku inflace tříd. Počátky inflace sahají k masovému přechodu ze šesti kolových na pětikolové turnaje, kdy klasifikační tabulky připouštějí o trochu snadnější uhrávání tříd, protože parametry klasifikačních tabulek - % bodů a průměrná třída soupeřů - nezohledňují počet kol. Přirozeně těžší je však potvrdit stejné procento bodů z více kol (v mezním případě srovnejte obtížnost dosáhnout 4 body z 5 kol a 8 bodů z 10 kol obojí při nulovém počtu plusů, získaná třída je zcela stejná, ale těžší je druhý případ).
Obecné výhody ratingu:
1) Rating vystihuje dlouhodobý směr výkonnosti hráče. Nepřidělí novou třídu po jednom vyjímečném výkonu, ale teprve po stabilně dobrých výkonech (zejména u silnějších hráčů). Třída získaná podle klasifikačních tabulek naproti tomu vypovídá pouze o nejlepším historickém výkonu hráče.
2) Rating prakticky zamezuje inflaci tříd v dnešní podobě, je pružný oběma směry (více je pružný pro slabší hráče).
3) Na rozdíl od procentního systému zachycuje odchýlení výkonnosti od skutečné třídy směrem dolů zcela objektivně.
4) Rating určuje přesné pořadí hráčů a přesné rozdíly mezi hráči.
Směr dalších změn:
1) Na konci roku 1998 se rating využije pro padání tříd hráčů od 15. kju do 6. dan, kteří jsou pod svým ratingem a patří k 20 % hráčů s nejhorším ratingem vůči své třídě.
2) V dalším období začne fungovat jedna ze dvou následujících variant:
a) Uhrávání tříd nadále podle klasifikačních tabulek, pády tříd podle ratingu (ratingových hranic) za určité období. Cílem je postupné sbližování tříd a ratingu a střednědobý přechod na systém “plovoucích tříd”.
Příklad: Hráč 5. kju má mít průměrný rating 1600, klesne-li mu rating pod hranici například 1450, sníží se mu třída na 6. kju.
b) K 1. 1. 1999 zavedení systému “plovoucích tříd”, ve kterém se nasadí třídy podle ratingu a dále se podle něj uhrávají a ztrácejí během celého roku. Nová třída se získá překročením nejbližší vyšší stobodové hranice odpovídající nové třídě a třída se ztratí klesnutím pod hranici o sto bodů nižší než je průměrný rating současné hráčovi třídy. Výhodou této varianty je jednotnost systému, ale za cenu velkého jednorázového vyrovnání tříd s ratingem ke dni zavedení “plovoucích tříd”.
Příklady: Před zavedením “plovoucích tříd” má hráč 2. kju a rating 1735. Je pod ratingem pro 2. kju i 3. kju, tj. 1850-1950 resp. 1750-1850, a proto se mu nasadí třída 4. kju.
Hráč 1. danu s ratingem 2100 získává 2.dan, když překročí hranici 2200, a klesne na 1. kju, když se dostane pod hranici 2000.
Padání tříd v roce 1998:
Na schůzi výboru ČAGo 7. 2. 1998 byly projednány tyto předběžné podmínky pro padání tříd v roce 1998. Opouští se předchozí procentní systém. Pokles tříd o jeden stupeň podle ratingového systému se uskuteční k 31.12.1998. Týká se hráčů od 15. kju do 6. danu, kteří jsou pod svým ratingem, zúčastní se alespoň jednoho turnaje za pololetí a v jedné ze skupin hráčů 15-11k, 10-6k, 5-1k, 1-6d patří k 20% hráčů s nejhorším ratingem ke své třídě (% je bráno z počtu hráčů pod ratingem, kteří se zúčastnili alespoň jednoho turnaje v daném pololetí a zaokrouhluje se na jednotky. Porovnání ratingu s třídou se provádí rozdílem skutečného a třídě přiřazeného ratingu). Klasifikační komise si vyhrazuje právo upravit podmínky pro padání tříd z procent na ratingové hranice, tak aby zůstaly zachovány počty ztracených tříd.
Rating je velmi přesný, protože do něj vstoupily výsledky turnajů již od dubna 1996 (samozřejmě váha turnajů směrem do minulosti výrazně klesá). Zejména v roce 1998 bude docházet k dolaďování ratingového systému, ale bude se samozřejmě jednat o dílčí změny, například úpravy hodnot parametrů ratingových rovnic.
David Holeček za klasifikační komisi