První akce tohoto druhu se konala od 18. do 24. srpna v Londýně. Byla pojata opravdu velkoryse, asi 2 tisíce účastníků soutěžilo v 35 druzích her, hrálo se ve všech 6 patrech Královského festivalového centra, akce byla každodenně sledována televizemi a popisována na mnoha stranách britského tisku. Díky vysoké sumě věnované finanční skupinou SKANDIA (známé mimo jiné tím, že prosazuje koncept “duševního kapitálu” a snaží se ho pěstovat) a pětici velmi schopných organizátorů jsme zažili akci, která si v ničem nezadala se skutečnou olympiádou. Nemusím ani dodávat, jak moc potěšila i mě, zvláště když ji porovnám s ušlápnutou pozicí duševních sportů v Čechách a na Moravě. Snad je to blýskání na lepší časy, SKANDIA už slíbila podporu na příští rok.
A v čem se soutěžilo? Hrám dominovalo 8 tzv. velkých her: šachy, go, dáma, othello, bridž, backgammon, owari a scrabble. Další soutěže probíhaly v čínském šachu, japonském šogi, v několika odrůdách dámy, skatu, magicu a v řadě hrách, jejichž jména jste v životě neslyšeli. Olympijské medaile se předávaly nejen za jednotlivé soutěže, ale i za pětiboj a desetiboj.
Mimořádnou pozornost měly i “neherní” disciplíny, a to soutěže v paměti, IQ a ve tvůrčím myšlení. Výkony jejich účastníků byly bezesporu fascinující. Například medailisté v “pamatování” si během jedné hodiny zapamatují posloupnost 1600 bridžových karet nebo několik tisíc číslic, během 10 minut asi 500 karet nebo řadu 400 pouze slyšených slov. Přitom jakmile se jednou spletete, končíte. Vyhrál O'Brien, mistr světa ve stejné soutěži, v Británii velmi opulární osoba.
Česká výprava na olympiádě měla jen šest členů. Jednoho šachistu, čtyři dámisty a mně. V go se hrály čtyři soutěže, pětidenní a víkendový na velké desce, a handicapové turnaje na třináctce a devítce. V těch velkých jsem obsadil 4. a 3. místo, v handicapových jsem neuspěl. Z dalších Čechů se prosadil Václav Marek v dámě; byl pátý, což je úspěch, neboť tam hrálo několik mistrů světa.
Tři ze čtyř turnajů v go vyhrála Guo Juan, čtvrtý Shutai Zhang (také ex-profesionál, nyní žije v Londýně). S těmito hráči jsem prohrál všech 8 partií, i když aspoň v pěti jsem stál před koncovkou lépe. Uvádím zde partii s Shutaiem Zhangem z hlavního turnaje, kde dvou chyb v koncovce lituji nejvíce. Stály mě stříbrnou medaili a 500 liber. Aspoň jsem se zase trochu poučil.
Doufám, že příští rok v srpnu nás bude v Londýně více. A když už nevyhrajeme v go, tak alespoň v magicu.
22-Málokdy se vidí, vzniká boj, až do 42 asi dobře.
43-Asi lépe atari a ponuki.
48-Zhang hraje často “vulgární” tahy, které člověk nečeká. 44 až 52 dává černému
velký okraj, jako kompenzaci má bílý útok.
69-71-Bílý má nečekaně silné potíže.
81,83-Černý hraje ostře a dobře. Musí se nejprve posílit, aby mohl zaútočit.
97-Tesuji.
127-Černý měl dát nejprve atari na A, neboť po tazích v partii bílý může vzít
2 klíčové kameny B, C i bez ko.
135-Riskantní tah. Bezpečné by bylo 145, 149 a 135.
144-Čený 143 bylo tesuji, ale 144 je slabá odpověď. Podle mých propočtů by Zhang
vyhrál o svobodu, kdyby hrál na 151.
152-Bilý skončil bez tempa, partie je vyrovnaná. Bílý má velké mojo, černý mnoho
bodů na pravé straně.
197-Černý vkročil do bjojomi.
209-Zhang potvrdil, že to je větší tah než 212.
230-Hrubá chyba, černý měl nyní vyhrát o 3-4 body.
233-A černý podlehl jeho psychickému tlaku. Občas Zhanga podezírám, že ovládá
sugesci. Černý měl 3 bílé kameny odpojit, a bílý by se vzdal. Asi jsem se lekl,
že by bílý chtěl žít v rohu. Ale tah 3 v dia. 1. řeší všechny problémy. Postup
v dia. 2. je pro černého snadný. Ach to bjojomi.
241-A teď se černý netrefil, správně je píp na 242. Ztrácí 4 body.
251-Bílý vyhrál o 4 body.